Problémem předchozího, 3 roky starého alba amerických HOWL se jevila být sázka na neotesaný zvuk, což mělo paradoxně být jeho předností. Tehdy kvarteto se na „Full Of Hell“ prezentovalo skutečně nelítostnou metalovou hudbou, která však i tak, zatím jen trochu nesměle, dokázala předvést i trochu jinou podobu této kapely. Podobu, ve které je místo pro zvolnění, zpřehlednění té mocné kytarové koule, aniž by přitom bylo jakkoliv nutné korigovat svoje choutky znít zatraceně tvrdě a heavy.

Právě takovéto pocity přesně navozuje letošní novinka „Bloodlines“. HOWL, nyní působící jako pětice holdující zlatavému moku, čímž se pochopitelně nijak nevymykají z řadu (nejen) severoamerických klackovitých partiček, kterým není nic svaté, vypadají v současnosti mnohem více, než kdy předtím, že mají své věci plně pod kontrolou.

Masivní kytarový zvuk podpořený energickými bicími, jenž prostřednictvím skladby „Attrition“ celou sbírku otevírá, dává jasně na srozuměnou, že tady a teď se budou hlavně ctít jasná pravidla. HOWL se ani na svém třetím albu nepouštějí do nepředvídatelných dobrodružství, je jim totiž více než dobře v revíru jim určeném. To se pozná okamžitě, jakmile se celý ten pulzující metalový mechanismus rozjede na plné obrátky.

Trumfy se pokládají na stůl hned vzápětí. Žádné čekání na ten správný okamžik, žádné taktizování. Po úvodním protažení kostí se totiž hned následující „Midnight Eyes“ vytasí s notně životaschopnou vizí moderně znějícího archaického kytarového drhnutí. Svižnější začátek je jen předzvěstí válcujícího středního tempa v závěru, které v kooperaci s vokálem někde na pomezí growlingu a opileckého sténání působí jako rána přímo na solar.

Melodické a sólující kytary, jež se postupně začínají ozývat v dalším průběhu, jsou sice důsledně drženy v patřičných mezích, ale právě tato přísná regulace dává vyniknout jejich skutečně účelným vstupům. V kombinaci s hřmotnými rytmickými strunami tak vzniká na první poslech trochu nenápadná a možná i lehce nezáživná směs, ale v konečném výsledku pořádně zlověstná a atmosférická záležitost.

Skutečně, několik prvotních poslechů „Bloodlines“ dokázalo sice poodkrýt svoje kvality, ale na víc, než jen pocit další slušně odvedené práce to nevydalo. Postupné odhalování nuancí masivního a vrstevnatého kytarového soundu však ukázalo devízy současných HOWL takříkajíc v celé své brutální kráse. Těžko říct, jak by celá nahrávka dopadla bez svého zdařilého zvukového provedení, což je právě oproti předchůdci značný skok vpřed, ale stále tady je i desítka nekompromisních songů, spolehlivě fungujících samých o sobě.

Na této nahrávce nehledejte nic neotřelého, natož revolučního. I ona vícekrát zmiňovaná produkce je výsledkem několika jednoduchých fíglů a především pečlivého přístupu. Třetí album HOWL je hlavně nesmlouvavou kolekcí současného metalu, který při svém běhu vpřed neustále hledí do minulosti. Z té si sice bere to podstatné, avšak vše ostatní plně zapadá do současného kontextu. Moc dobrá práce!